Některé texty jsou převzaté z mého starého blogu Atyiya

Prostě jen díky

27. srpna 2011 v 22:43 | Ramalia |  Co dal den...
Lidi, řeknu vám, že ten život občas opravdu nestojí za nic.
Znáte ten pocit, když máte před světem tajemství? Tajemství, které vás v 95% naplňuje štěstím a vy máte chuť to vykřičet do celého světa, jenom aby to všichni věděli...
... alepřitom nemůžete, protože náš veskze moderní a tolerantní svět se dusí pod tíhou správných věcí, zkostnatělých představ o tom, co je správné a co by si naopak zasloužilo zašlapat do země...
Vlivem těchto několika faktorů a spousty dalších okolností se mi dnes podařilo sedět na u jednoho vlakového nádraží, na jakési staré kládě a bulet jak želva... Docela si to dovedu představit, musela jsem vypadat naprosto příšerně a slyšet mě jistě bylo do nedaleké obce.
A tak se stalo, že se zpoza rohu vynořila milá holka, v ruce balíček papírových kapesníků, sedla si vedle a řekla jenom: "Povídej..."
A tak jsem povídala... všechno... úplně všecičko... začla jsem hezky od začátku, je to opravdu půl roku?
Navykládala jsem té holce věci, co bych neřekla ani nejlepší kamarádce, pokud bych samozřejmě nějakou měla, a ona jen seděla, poslouchala, občas něco prohodila nebo se na něco zeptala...

Pak jí jel vlak a mě autobus... řekla jsem díky a snažila se v tom jednom prostém slově obsáhnout všechnu vděčnost, kterou jsem cítila k dívce s kachničkovými kapesníky...
Srovnala jsem si to v hlavě a docela se mi ulevilo... je pravda, že už jí nikdy neuvidím, ale takový je život...

Ještě jednou bych chtěla poděkovat Katce, která mi dnes na nádraží ve Zbečně poskytla nedocenitelnou psychickou podporu...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nobody Nobody | Web | 28. srpna 2011 v 10:15 | Reagovat

Je fajn vědět, že po světě chodí ještě pár skvělejch lidí. I když, možná byla z nebe...

2 Kejtý Kejtý | Web | 29. srpna 2011 v 9:31 | Reagovat

To je realita nebo sen? Při představě, že ke mě přisedne někdo cozí když bulím je nereálná. Ale muselo to být krásné. Jen škoda, že už se nikdy neuvidíte, ale možná to tak mělo být. A třeba se jednou nečekaně sejdete a právě najdeš tu nejlepší kamarádku s kachničkovými kapesníky. :-)

3 Le fille Ash Le fille Ash | E-mail | Web | 29. srpna 2011 v 19:36 | Reagovat

Ano, je to opravdu povzbuzující, když se najde někdo takový. Bohužel jich je hodně málo! Škoda.
Ale ten pocit, ten pocit štěstí, o kterém není možné nikomu říct, znám až moc dobře!

4 Amelie Amelie | Web | 4. září 2011 v 17:42 | Reagovat

ten pocit štěstí, o kterém není možné nikomu říct, znám až moc dobře...to bych mohla podepsat. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama