Některé texty jsou převzaté z mého starého blogu Atyiya

Přání

6. října 2011 v 23:46 | Ramalia |  Veršem...
Jak odvrácená tvář žolíka.
Jsem ztracená, jedna z tolika.
Jsem samý úsměv... sluníčko.
Když pláču, tak jen maličko.

Pohyb... závoj řas,
jen lehoučké pohlazení.
A brzy z rána tvůj hlas,
to nejmilejší probuzení.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 lusurichan lusurichan | 7. října 2011 v 10:38 | Reagovat

:-) romantické :-*

2 Nobody Nobody | Web | 7. října 2011 v 22:59 | Reagovat

[1]: A já z toho cítím smutek a kapku beznaděje...

3 Kejtý Kejtý | Web | 8. října 2011 v 10:43 | Reagovat

Smutná dívka, která své city zakrývá a touží jen po jednom. Slyšet jeho hlas, který by jí drnčel v hlavě po celý den.

4 Le fille Ash Le fille Ash | E-mail | Web | 8. října 2011 v 23:36 | Reagovat

[2]: Ano... s tím souhlasím.

Opravdu v tom je něco smutného, ale to nic nemění na tom, že je to moc pěkné! :-)

5 Lenka Lenka | Web | 9. října 2011 v 15:23 | Reagovat

... je. Je to moc pěkné!

6 agrenej agrenej | E-mail | Web | 9. října 2011 v 19:07 | Reagovat

Píšeš krásně. :-) Lépe než já. :-)

7 pavel pavel | Web | 10. října 2011 v 21:32 | Reagovat

Tak tahle je krásná, hlavně ty první verše. Nemohu se pokaždé na tebe vynadívat, jak jsi vyrostla do krásy. Vidíš jak ti úsměv sluší. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama